Aquarian interview

24. dubna 2008 v 17:46 | Pajule |  Rozhovory
Jak se Bill po operaci cítí?
Tom: Bill se cítí dobře. Po operaci, nesměl mluvit po deset dní. Což je pro Billa velká výzva, protože normálně mluví celý den. Abych byl upřímný, tak se pořádně nudí a nemůže se dočkat, až bude stát na podiu.
Těšíte se na to, až budete znova na podiu a vystupovat?
Všichni: Ano!
Tom: Byli jsme uprostřed evropského turné a cítili jsme se opravdu špatně, že jsme museli ty termíny zrušit a zklamat fanoušky. Bill se cítil velmi špatně, ale všichni jsme mu říkali, že to není ničí vina. Naši fanoušci jsou hodně podpořivý. Poslali tolik přání k uzdravení. Nemůžeme se dočkat, až budeme znova na podiu a strávíme čas s našimi fanoušky a děkujeme jim za to, že jsou tak podporující.
Georg: Máme opravdu ty nejlepší fanoušky na světě. Jsou prostě úžasní.
Popište TH show?
Gustav: Je to rozjetá show!
Georg: Je to energická show!
Tom: Je to opravdu rocková show s úžasným kytaristou, který je taky velmi sexy.
Všichni: Ooooh!
Tom: Yeah a je to velmi intenzivní show a vždycky tu jsou skvělé vibrace od fanoušků - velmi speciální, intenzivní a energické vibrace. Je to těžké popsat! Rádi vás tam uvidíme.
Scream si vede úžasně v Kanadě. Máte strategii na dobytí Ameriky?
Georg: Vyšilovali jsme, když jsme zjistili ty novinky o Kanadské hitparádě, kde jsme šestí - je to šílené!
Tom: Ano, jsme opravdu potěšeni. Ale myslím si, že vás musím zklamat, protože nemáme žádný plán. Dostat šanci jít za moře a hrát ve státech, tak to už je pro nás něco velkého, což se německé kapele normálně nestává.
Budou tu nějaké novinky na americkém vydání Scream?
Tom: Máme nějaká speciální překvapeni pro Státy a jsme nadšeni. Budou tu tři verze dostupného alba. Každé z nich bude mít Live every second a německou verzi Monsoon. Hot Topic verze má ještě navíc Raise your hands. Nemůžeme se dočkat až uvidíme fanoušky, jak budou reagovat!
Když posloucháte svoje anglické písně z anglického alba, tak mají jinou náladu nebo zvuk od originálu, protože se jazyk mění?
Tom: Naše texty jsou opravdu důležité a chtěli jsme, aby jim každý rozuměl, tak jsme se rozhodli udělat i anglické verze, aby si lidi nemuseli sedat a překládat. Nejdůležitější je pro nás to, že to zní skvěle a nikdo z nás nemá pocit, že se to zkazilo. Naše angličtina opravdu není tak dobrá, takže jsme měli pomoc. Ale jsme opravdu šťastní s anglickým albem. Takže to pro nás zní jako německé verze. Jediným rozdílem je teď to, že Bill si musí v hlavě držet dvě verze každé písně. A my určitě se smíchem potrháme, až to začne mixovat.
Pro někoho, kdo vaši muziku nezná, tak o čem byste řekli, že jsou vaše písně?
Tom: Každý song má vlastní mínění. Bill píše o všem, co nás potkává v životech, v rodinách a u přátel, nebo ze života fanoušků. Je to o pocitech, čím jsme si prošli a o myšlenkách, které máme. Jednu píseň, kterou Bill napsal se jmenuje "Live every second" a je to o užívání se života a neztrácet čas. A "RSG" je o shození zdí a opuštění toho, co je za vámi a jít za svými sny. Scream je o tom být sebou, mluvit a nenechat ostatní ti říkat, jak se chovat.
Jak se kapela dala dohromady?
Tom: Bill a já jsme začala kolem devíti. Dostal jsem první kytaru od nevlastního otce, který je muzikant a má hudební školu. Bill vždycky zpíval a chtěl být zpěvákem, pokud si to pamatuju dobře. Tak jsme začali nejdřív s psaním písní, které ale nebyly tak dobré. Potom jsme hráli kdekoli to šlo. Jedné noci jsme s Billem hráli v klubu Groninger Bad a tam jsme potkali Georga a Gustava.
Gustav: Georg a já jsme se poznali na hudební škole a stáli se přáteli.
Georg: Ano a tu noc jsme viděli ty dva na podiu.
Gustav: Potřebovali naši pomoc, bylo to jasné.
Tom: Hledali jsme basistu a bubeníka, ale nikdo se nehlásil. A potom jsme vystupovali před těmihle a potom založili kapelu. A zdá se, že oni byli jediní bubeník a basista ve městě.
Georg: Myslí, nejlepší basista a bubeník.
Tom: Myslím jediný. Magdeburg, město odkud jsme, není moc známé jako skvělé místo hledačů talentů. Nicméně to platilo před sedmi lety. Potom jsme se dostali do zkušebny a začali psát. Nahráli jsme vlastní CD a prodali jich pět, to byl teda nápad. A taky jsme posílali kazety nahrávacím společnostem, ale žádná odpověď. Bože, doufám, že tyhle kazety už neexistují. Každý den jsme si mysleli "Prosím, nemůže nějaký producent jít kolem?" A potom přišel. Viděl nás vystupovat v klubu a zeptal se nás, jestli s ním nechceme pracovat. A tak jsme to dělali po dva roky. Nikdy jsme si nemysleli, že bychom dostali smlouvu a vydali singl nebo album. Ale nakonec se to stalo a vydali v srpnu 2005 Monsun.
Ovlivňuje nějak sláva a úspěch váš mladý věk?
Tom: Nemyslím, že je to o věku. Samozřejmě, že jsme začali mladí a hlavně Bill a já jsme museli vyrůstat před zraky veřejnosti. Takže jsme si zvykli na hodně věcí. Vyrůstali jsme velmi svobodně a vždycky z toho byla velká událost, když jsme šil na párty. To, co se nám stalo je víc, než o čem jsme kdy snili ani to sami totiž neumíme vysvětlit.
Georg: Někdy když nás trochu v TV vidím, tak jdu a řeknu "Ano, to se opravdu stalo".
Se všemi těmi cenami, co TH obdrželi je tu nějaká, která je nejvíc důležitá?
Tom: Každá z nich je tak nějak speciální a má určité místo v našich životech. Ale musím říct, že ty, pro které hlasují naši fanoušci jsou ty nejlepší.
Všichni: Ano, rozhodně!
Tom: Naši fanoušci jsou prostě úžasní a podpořivý a to je úžasný. Když jsme byli nominováni na EMA, tak jsme byli v kategorii s takovými kapelami jako jsou Linkin Park a Depeche Mode. Být nominován s takovými kapelami - to bylo nepopsatelné. Ale vyhrát cenu? Naši fanoušci to zvládli - bylo to šílené!
Jako kapela, rozhodli jste se pro rock?
Tom: Nikdy jsme neřekli "Pojďme dělat rock". Prostě to přišlo, když jsme se sešli ve zkušebně.
Které americké kapely jsou pro vás oblíbené?
Gustav: Samozřejmě, že je tu v Americe hodně kapel. Ale já mám rád Foo Fighters a Metallicu.
Georg: Green Day jsou taky dost dobří.
Tom: Když jsem byl mladší, tak jsem poslouchal hodně Aerosmith a stále jsou jednou z největších kapel na světě.
Shledáváte německý rock jinačí od amerického?
Tom: Myslím, že nezáleží na tom, odkud jste, ale o tom, že každá kapela má vlastní styl a zvuk. A nejúžasnější věcí na muzice je to, že tu nejsou hranice a limity - muzika je jazyk, kterýmu rozumí celý svět.
přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama