Zufall-6.díl

25. dubna 2008 v 18:27 | Pajule |  Zufall
Co dělá, říká a myslí si Bill
,,….že, no, že se mi ta holka celkem líbila."uf a je to venku
,,Brácha? Si tam?"začne mi po chvilce ticha mávat Tom rukama před očima.
,,Jo, sem!"nevrle mu odpovím.
Co dělá, říká a myslí si Tom
To mi nejde nějak pochopit. Billovi se zatím líbila asi jenom jedna holka a teď s tim děla takový záhady atd. V tom bude něco víc. To vim. Na to svýho bráchu, svý dvojče znám a to moc dobře.
,,Bille, tobě se ta holka asi nejenom líbí, co?"tak a teď je moje smrt.
,,Promiň Tome, ale nemám náladu se o tom teď bavit. Kdyžtak potom!"skoro na mě zařve
,,Ale..!"udělám psí oči.
,,Ne Tome! Teď vážně ne!"týjo. Takhle zuřivej eště nikdy nebyl. No ale radši ho nebudu otravovat. Zamknul se do pokoje a když se zavře a kord zamkne, tak ho radši nechám v klidu. Po chvíli si pustím televizi. Najednou něco slyšim. Rychle ztiším televizi.Ááá, Bill brečí. Tak todle je fakt vážný. Radši půjdu za ním.
Co dělá, říká a myslí si Bill
Ne to snad není možný. Tom se mě tam vyptává jak já nevim na co, ale já mu nejsem schopnej říct pravdu. Nejde to. Kruci. Došli mi kapesníky. Popadnu další krabici, vysmrkám se a nejednou slyšim takový tichý ťukání na dveře. Nic neřikám. Po chvíli se to klepání změní v bušení. Utřu si slzy.
,,Co chceš Tome?"zařvu na něj a dál sedím na zemi opřenej o postel.
,,Pusť mě prosím dovnitř. Popovídáme si o tom. Prosím!"prosí Tom. Pomalu se zvednu a jdu ke dveřím. Otevřel sem mu. Nechci se totiž hádat. Vrátím se zpátky k posteli a sednu si na jednu nohu.
,,Tak o čem chceš mluvit?"zeptám se.
,,O tý holce co si viděl dole u recepce."
,,No tak se ptej. Ptej se co chceš vědět."
,,Nebudeš na mě naštvanej?"mrkne na mě.
,,Ne nebudu. Tak co chceš vědět?"už se ho netrpělivě zeptám.
,,Dobře. Jakou má barvu vlasů?"
,, No to nevim. Měla čepici."
,,Aha. Barvu očí?"
,,Neviděl sem je pořádně. Už si to nepamatuju."
,,Jak byla vysoká?"týjo! Kolik mi dá eště otázek?
,,Tak to nevim. Seděla a když už tam nebyla….no prostě sem ji neviděl postavenou. Ale to snad není důležitý její vejška ne?"
,,No asi ne. A jakou měla postavu?
,,Jako já. Hubená ale má ráda jídlo, protože tam něco sladkýho jedla." Tom se začne děsně smát.
,,Čemu se směješ?" válel se tam pod postelí a koukali mu jenom nohy. Asi po 10 minutách konečně vylezl a postavil se. Byl celej rudej a po tvářích mu stýkaly slzy ze smíchu. Držel se za břicho a furt se smál.
,,Tak kruci Tome čemu se směješ?!" zařval sem na něj a začínal se taky pomalu smát.
,,Bi-Bi-Bileeeee!"a začne se smát eště víc.
,,Co?"
,,Běž se na sebe kouknout do zrcadla!"
Okamžitě vstanu z postele a letím do koupelny. Sotva se kouknu do zrcadla, tak se neudržim a začnu se taky děsně smát. K svačině sem měl toasty s máslem a medem. Pak ke mě přišel Tom a začali sme ty toasty po sobě házet, protože sme se na sebe nějak naštvali .No a já od tý doby nestál u zrcadla a tím pádem sem si ani nevšiml, že mám ze zadu na hlavě kus toho toastu zamotanýho z toho, jak sme je po sobě házeli. Tak už konečně vim, čemu se Tom smál. Ale nebyl sem jedinej. On si zase zašpinil tričko. Tak ho hned šel hodit do pračky, jenže v tý pračce už bylo nějaký jiný zelený triko, takže z bílího trika má najednou světle zelený triko.
Vypletl sem se ten kousek z hlavy, učesal se a šel zpátky do pokoje. Tom už se nesmál. Seděl na posteli a měl sklopenou hlavu. Sotva sem vešel, zvedl ji.
,,Bille?"
,,No co je?"řeknu eště s úsměvem na tváři.
,,Proč tu holku tak řešíš? Jo tak se ti možná líbila , ale ty jí řešíš eště víc. Jako kdyby, jako kdyby se nejenom líbila. Jak to je?" zvážní.
,,No Tome. Ona byla zvláštní. Vypadala jinak od ostatních a já……."
---Pokračování příště---
Kapičku sem tady s těma toastama odběhla od téma já vim. Bylo to takový..hmm…prostě….prostě to tam je…
Pajule
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama